Báseň. Esej o idealismu a národní hrdosti zatím zveřejnit nemohu. Škoda. Dávám vám sem tedy báseň.

Pusťte si k tomu hudbu:

Mladší bráška včera nevěděl, co by měl dneska čertům říct. Na obzoru nebyla žádná písníčka ani říkanka, a tak jsem si řekla, že mu něco napíši. Nápad přišel rychle, a říkanka byla během pěti minut hotová. Takže pokud i vy třeba ještě hledáte něco, co by mohly vaše děti odříkat a nebojíte se pokračovat, mám tu pro vás něco nového...

Nechtěně jsem zveřejnila část rozepsaného scénáře, který jsem tady na blogu formátovala. Všem se omlouvám za zmatek, mám na sebe hrozný vztek, nejraději bych si teď nafackovala!. Dávám sem alespoň nějaké verše pro pobavení, když už zabírám místo na hlavní straně.

Život je někdy na nic,

když ztratíš přítele.

Točíš se na pouťovém kolotoči,

když všechno kolem se semele.

Vzpomínáte si na mou povídku plesové šaty? Už nějakou dobu si říkám, že by byla dokonalá v básnickém zpracování. A včera mne konečně posedla ona zákeřná múza, která mne navštěvuje tak jednou, dvakrát za rok. A v mém čtverečkovaném sešitě opět vznikla předloha básně, kterou Vám nyní přináším už hotovou. Původně jsem se s ní chtěla zúčastnit recitační soutěže, bohužel je ale poněkud delší... A více než krátit by potřebovala místy možná prodloužit, ale jinak jsem s ní spokojená. A co na ní říkáte Vy - za komentáře budu vděčná. :-)