Speech & Debate ve Vídni

14. prosince 2015 v 16:23 | Tereza Matoušová |  Studium
Existují věci, které miluji a existují věci, kterých se bojím a dokonce je nesnáším.


V mých top hrůzách se nachází následující položky:
  1. Výšky
  2. Angličtina
  3. Mluvení před publikem
  4. Míče a míčové hry
Každá z těch věcí pro mě byla vždycky jakousi slabinou, ale jedna z věcí, které opravdu miluji, totiž dějepis, mne naučil jednu důležitou věc. Někdy je zkrátka dobré poznat svého nepřítele, aby člověk zjistil, jestli je to opravdu tak zlé. Zjistila jsem, že na hesle: "Co tě nezabije, to tě posílí," je tak trochu (dost) pravdy a tak jsem:
  1. Vylezla na slovenskou Kriváň a lezu na kopce a rozhledny při každé možné příležitosti.
  2. Přihlásila se na anglicky mluvící školu.
  3. Přihlásila se do debatní a improvizační soutěže... V angličtině.
  4. Tuto část jsem naschvál vynechala, jelikož zde mě mé moto jaksi opustilo. Sport mám ráda ale míče bych zatím vynechala. Koneckonců, co kdyby...
Ráda bych se teď vrátila k položce číslo 3. U nás ve škole se nachází klub, který se jmenuje "Speech & Debate." V překladu do češtiny bych to řekla jako "Proslov a debata." Já jsem byla loni nová a tak jsem se podobné aktivity bála, ale tento rok jsem si řekla, ze je na čase se překonat.

Speech & Debate má několik částí kam se můžete přihlásit:
Original Oratory: Originální proslov na vámi zvolené téma
Oral Interpretation: Četba literárního díla
Duet Acting: "Divadelní úryvek" ve dvou
Impromptu: Improvizace
Debata: Tento rok na téma: "Farmaceuticky průmysl způsobuje vice problémů než řešeni."

Jak jsem již zmínila, já jsem dělala debatu a improvizaci. Debata vyžaduje hodně důkladnou přípravu, člověk musí totiž počítat s tím, ze může obhajovat obě dvě strany (takže jsem se jednou farmaceutického průmyslu zastávala a potom jsem se ho zase snažila rozložit na kousky). Kazdy tým má dva členy a já jsem byla první mluvící. Při debatě mluví jako první strana, která souhlasí s argumentem ("Farmaceuticky průmysl způsobuje vice problémů než řešeni."), potom mluví ta co nesouhlasí, pak ta co souhlasí, pak ta co nesouhlasí. Kazdy člověk musí mluvit 5 - 7 minut a přijít s dobře podloženými argumenty. První mluvící musí také definovat cele téma a ti ostatní by se pak měli snažit vyvrátit argumenty, které byly proneseny. Možná to zni hrozne, ale ve chvíli, kdy člověk sedí na miste těch debatujících lidí vás to může tak pohltit, ze je to opravdu sranda a adrenalin souběžně. Pokud totiž mluvíte jako druhy, musíte také vyvrátit názory svých oponentu a to občas opravdu stoji za to. Ty nejlepší debaty, které jsem viděla tak byly o házení argumentu ze strany na stranu, o přicházení s novými argumenty, které byly následně zase vyvraceny.

Improvizace je "sranda," protože nevyžaduje žádnou dlouhou přípravu, ale já jsem se z ni naučila celkem dost věcí. V každé improvizaci máte totiž na výber ze dvou témat a mate 90 sekund na to, aby jste se rozhodli, které z nich si vezmete a naplánovali si improvizovaný proslov o délce 3 minuty. Já jsem tak hodně rychle pochopila, ze se musím opravdu hodně rychle rozhodovat, což byla doteď těžká věc. :D Zadruhé je důležité neváhat, ale pokud něčemu nerozumím, tak se hned zeptat, protože se nechci zostudit během následujících tří minut tím, ze budu dělat "mmmmm" a "eeeeeeem" nebo mluvit o něčem úplně jinem. Také jsem přišla na to, ze žádná improvizace není 100% improvizace a ze se to da naučit. Já jsem při své první improvizaci (ještě při té na zkoušku) dokázala mluvit 40 vteřin. Na soutěži jsem pak mluvila 2,5 minuty a pak i tři, což mi udělalo ohromnou radost. Cela improvizace je zkratka o taktice a o tom, jaké mate názory na svět a rozhled. Čím vice o danem tématu víte, nebo čím vice na něj mate utříbený názor, tím lepe a organizovaněji se vám bude mluvit.

Improvizace se pak navíc stala i součástí debaty, kdy musí každý tým na konci přednést tří minutový závěr a jedna debata je cela improvizovaná (tymy dostanou náhodné téma) a tam je potřeba mluvit 5 minut. A ano, dokázala jsem to, mluvila jsem 5 minut o tom, že spolupráce je mnohem lepší než soutěž i když jsem s tím třeba úplně nesouhlasila.

Celá soutěž probíhala na Americké mezinárodní škole ve Vídni a sešlo se na ní 11 evropských škol + jedna z Káhiry. Úžasné na tom je, ze jsem poznala spoustu skvělých mladých lidí, kteří mají spoustu názorů na svět a dá se s nimi o tom otevřeně mluvit. Byla jsem tam navíc s úžasným týmem z moji školy, kde se všichni navzájem podporovali a tak, i když jsem nebyla zrovna mezi nejlepšími, nikdo na mě nekřičel, ale místo toho mě podpořili a dali mi skvělou zpětnou vazbu. A co víc, navzájem se podporovali i lidé z cizích tymu. Já jsem bydlela u ruské rodiny a tak jsem se naučila i pár kulturním věcem, ale ten nejšílenější zážitek se stal v pátek ráno, když jsem dorazila ke škole a u vchodu stála dvojice vojáků se samopaly, kteří se kupodivu natvářili ani trochu přatelsky a já se na ně vlastně bála i podívat.

Tohle byla moje první soutěž a do maturity už bude jen jedna u nás v Praze, což je mi teď opravdu líto, ale jednu věc jsem se naučila a doufám, že vy se z mé zkušenosti naučíte také. Občas je proste potřeba překonat svůj strach a zkusit něco nového, protože víte co? Ono vám to může byt jednou užitečné. Já teď už vím, ze se nemusím bát a až příště budu zase stát před lidmi a mluvit, možná budu nervózni, ale o trochu mene, protože budu vědět, ze to ve mne je. A nezapomeňte: Co vás nezabije, to vás posílí.

Tereza Matoušová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014