Proč stromy nemluví?

5. dubna 2014 v 18:03 | Tereza Matoušová |  Zamyšlení
A co my? Zapomeneme jednou také mluvit?


Nechala jsem uvadnout fialky. Zase. Když jsem si vzpomněla, že jsem je už pár dní nezalila, pohled na zpustlý květináč mne mrzel. Možná se dají ještě zachránit, ale nejsem si jistá. Můj vztah ke květinám je zkrátka takový. Hezky se na ně kouká, mám je ráda, ale pěstovat je asi nemohu. Nikdy si totiž nevzpomenu na zalévání.
Přemýšlím o tom, proč stromy a květiny nemluví. Vždyť i zvířata mají tu zvláštní schopnost dorozumívat se a dávat najevo, co si zrovna myslí. Takový pes nám dá najevo pokaždé, když má hlad nebo mu zkrátka něco chybí. Kdyby si květiny uměly říct, že potřebují zalít nebo přesadit, bylo by to příjemné. Ale ony? Zkuste si poslouchat, co vám říkají. Z jakého důvodu postrádají ten dar mluvit?
Vztáhnu-li to na stromy, myslím, že je to stářím. Když jdu do lesa, mám pocit, že se ocitám ve společnosti bytostí, které to mají srovnané v hlavě, které rozumí mně a mým myšlenkám. Stromy mohou být pro člověka něco jako starci. Vždyť některým jsou stovky, ba i tisíc let a za tu dobu se z nich museli stát světaznalí mudrci, kteří mnohé viděli a zažili.
Možná, že kvůli tomu už nemluví. Nemají to za potřebí. Jsou tichými pozorovateli na tomto světě. Smíření se svým životem. Možná slyší každé naše slovo, třeba dokonce znají odpověď na roztodivné otázky lidského žití. Mohly by vyprávět prastaré příběhy a události tak, jak se skutečně staly.
A přesto mlčí. Kdyby mi bylo tisíc let, také bych asi mlčela. Nač také mluvit? Když svět utíká svým temptem a já jsem se tu ocitla jakousi náhodou z jiné doby. Mám právo tiše sedět a pozorovat lidi kolem sebe. Smím působit moudře, ale proč bych měla odpovídat na otázky na něž člověk najde skutečnou odpověď až s věkem a zkušenostmi?
Možná se stromy mezi sebou dorozumívají šuměním listí ve větru. Já ale věřím, že až se budou lidé dožívat tisíce let, zapomenou mluvit. Přestane náš to totiž bavit. Přestane nás bavit neustále se o něčem přít, válčit, někam pospíchat. Až všechny tyto věci poznáme, co bychom ještě měli chtít, než odpočinout si od toho šoku, kterému říkáme život?
Třeba už nám na to ani nezbudou síly. Možná nebudeme schopní požádat někoho, aby nám pomohl se najíst nebo napít - stejně jako stromy a květiny. Zapomeneme co je to bolest, nebo ji zkrátka přestaneme vnímat.
Nakonec možná také zapustíme kořeny. Stanou se z nás stromy, které budou tiše pozorovat mladou generaci, kterak se prochází pod našimi mohutnými korunami a klade si otázky, na něž lze získat odpověď až s věkem. Například, proč stromy nemluví?


Tereza Matoušová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 5. dubna 2014 v 18:28 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

2 Terka Terka | 5. dubna 2014 v 18:31 | Reagovat

[1]: Zapíši si to za uši. :-P

3 tvbirdie tvbirdie | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:49 | Reagovat

Hezky píšeš. Nadchlo mě tvé zamyšlení :)Já osobně někdy chodím do lesa objímat stromy, protože je v nich určitá energie, která mě "dobije baterky". Článek je vskutku pěkný :)

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 19:02 | Reagovat

Krásně napsané, vážně :-).
Kdybych byla strom, jen bych stála, cítila, jak mi proudí tělem živiny, vnímala slunce na listech, tvorečky okolo...
Na co mluvit, když můžeš vnímat?
Na to si mi, lidé, neumíme najít čas.

5 Ainree Ainree | Web | 5. dubna 2014 v 22:10 | Reagovat

Přesně tak vnímám stromy já. Jako stálice, které našly v životě klid, rovnováhu a moudrost...

6 Cleo Cleo | Web | 6. dubna 2014 v 9:48 | Reagovat

...na můj ranní mozek je to příliš filozofická otázka. :D

7 Terezka Terezka | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 12:04 | Reagovat

Skvělé. :-)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 17:43 | Reagovat

Srtomy a květiny mluví. Ale ne řečí, jako lidi, ale jinak. Svým vzhledem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014