U Francouzů na výměně - den první

24. června 2013 v 15:48 | Tereza Matoušová |  Na cestách
Letos v červnu jsem měla možnost zúčasnit se výpravy do spřáteleného města nedaleko Paříže. Zatímco Francouzi u nás v ČR strávili čtyři dny v květnu (a mimochodem, byli nadšení!), nás pobyt u nich teprve čekal. Před příjezdem jsem byla mírně nervózní a hlavně vzrušená z nadcházejícího dobrodružství, protože mne čekalo několik dní v úplně jiné rodině a kultuře.


Po třinácti hodinách cesty jsme se k večeru 13. června konečně přiblížili k Paříži. Venkovská Francie se mi mezitím opravdu zalíbila, zatímco všemi opěvované velkoměsto mne příliš nezaujalo. Možná je to tím, že trávíme téměř další více jak hodinu popojížděním v kolonách. Bavila jsem se tedy alespoň sledováním lidí a jejich reakcí.
Jak se zdá, Francouzi si s ničím moc starosti nedělají. Většina z nich má v uších sluchátka a zuřivě píše SMSky. Někteří nemají ani problém prostě vystoupit z auta a jít si vyřešit svůj problém s šoférem za sebou, nebo si alespoň odskočit ke krajnici.
V osm večer jsme se přeci jen ocitli ve spřáteleném městečku nedaleko Paříže. Na rozdíl od té to tady působí útulným a domáckým dojmem. Úzké uličky, upravené silnice, občas kamenné domky, charakteristické venkovní okenice a upravené zahrady. Pravda, vzpomněla jsem si na Itálii.


Po přivítání naší "delegace" jsme každý zamířili s jinou rodinou do jiné časti města. Já jsem bydlela ve "Svatém lese." Setkání s rodiči mé "korespondentky," jak zní odborný francouzský název, neproběhlo tak úplně bez rozpaků. Zatímco já jsem automaticky napřáhla ruku, oni samozřejmě nastavili tvář k políbení, jak je jejich zvykem.
Protože mé přání bylo vyzkoušet nějakou místní specialitu (ano, doma se mi smáli, že prý dostanu žabí stehýnka), byl mi nabídnut toustový chléb s kachní pomazánkou - vánoční specialitou. Tak trošku naivně jsem si myslela, že chápou, že nejsem úplně hladová a tak tohle bude má večeře. To jsem se ale neuvěřitelně mýlila!


"Jestli už jsi tohle dojedla, můžeme jít večeřet," oznámil mi táta. Cože? Hlavou mi proběhl rychlý sled myšlenek, ale nakonec jsem jej následovala do kuchyně, kde již na stole čekaly paštiky, salámy, šunka a pečivo, včetně dobré francouzské bagety. Po řízkové cestě autobusem jsem na další masový pokrm už opravdu neměla pomyšlení. S omluvou jsem do sebe tedy stěží nasoukala silný krajíc bagety a říkala si, že je to podobná večeře jako u nás doma. Zkrátka žádné zbytečné tláskání.
"Teď budeme mít hlavní chod," bylo mi oznámeno jen tak mezi řečí.
"Já už opravdu nemůžu!" sypu omluvy jednu za druhou a připadám si přitom neuvěřitelně hloupě. Smutně pokukuji po nádherně vypadající a vonící omáčce s hovězím masem a pečenými bramborami. Když na ni teď myslím, začínám mít hlad. Francouzi mají naštěstí pochopení. Jejich dcera byla před měsícem u nás v Česku a tak ví, jak se cítila, když jsme jí neustále nabízeli něco k jídlu a pak se divili, že vůbec nic nesní. Jsou na mě velmi milí a její maminka mi nabízí, abych alespoň ochutnala omáčku s bagetou. Je vynikající.


Celou dobu spolu hovoříme samozřejmě anglicky, přičemž moje "kores" ještě napůl tlumočí do francouzštiny. Navzájem jsme se naučili několik slovíček souvisejících s jídlem a potom přišel čas na zákusek.
Jsou to opravdu delikatesy, francouzské speciality a je zvykem dávat si je po večeři. Naopak já večer už sladké nejím, tentokrát jsem ale samozřejmě nemohla odmítnout a jak moudře řekla "kores mamka: Na tohle se vždycky místo najde." A tak jsem neodolala a ochutnala. Pokud něco Francouzi umí, tak jsou to zákusky, které se člověku prostě rozplynou na jazyku. Jsou samozřejmě proslavení svým vínem. Dostala jsem ochutnat kapku červeného, které na mne bylo příliš trpké a zase tolik mi nechutnalo. "Kores táta" mne okamžitě poučil, že se má správně víno nechat vyvětrat a teprve potom pít.
Když jsem vyšla po úzkém schodišti až do druhého patra, ocitla jsem se v útulném pokoji mé korespondentky, která mi jej na těch pár nocí uvolnila. Ukazuje mi okenice a uvnitř je okamžitě naprostá tma. Tak tady se mi líbí čím dál tím víc!
Kolem desáté hodiny vycházíme do města. Naše studentská skupinka se domluvila, že se ještě toho dne sejdeme, abychom mohli strávit co nejvíce času spolu. Francouzi vybrali malý kopec. Hotová romantika! Nad hlavami nám létala letadla, před námi jezdily vlaky na které Francouzi radostně pokřikovali, a za zády stála řada rodinných domů a silnice, po které před půlnocí přijela policie.


Okamžitě nastalo hrobové ticho, které nám samozřejmě ale k neviditelnosti nepomohlo. Jeden z policistů hovoří s Francouzi, nasazuje si kožené rukavice a v ruce drží obušek. Hlavou se mi honí myšlenky jedna za druhou. Samozřejmě jsme z toho vyšli bez potíží. Češi chtěli být spolu. A tak policisté opět odjeli, ale naše "sezení" oficiálně rozpustili. Vracíme se zpět nočními ulicemi města. Tentokrát nás jde více. "Je lepší tady chodit ve větších skupinách, protože se tu pohybují divní lidé," říká má ubytovatelka.
Doma se s největší úlevou zahrabávám do peřin a vzpomínám na rozpaky, které nás potkaly, když byla má kores ubytovaná u nás doma. Hned ten večer jsem jí nabídla, že se může jít po letu osprchovat. Začala se mi omlouvat a vysvětlovat, že se ve Francii myjí až ráno.
Druhá myšlenka před tím, než jsem usnula bylo: "Musím snížit počet okay v odpovědích na všechny otázky."



Tereza Matoušová

Následující články:
Francie - den druhý
Paříž
6. - 7.6. Berlín
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monča Dobrev Monča Dobrev | Web | 24. června 2013 v 15:55 | Reagovat

Wáu, úžasné :) fotky krásne

2 monie-world monie-world | Web | 24. června 2013 v 16:10 | Reagovat

Tak to muselo být super, také bych to někdy chtěla zažít:) ..ale s mojí angličtinou to asi nepůjde:D
Francie je takový můj malý sen- především teda eiffelovka, ale i venkov mě celkem láká:)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 24. června 2013 v 17:17 | Reagovat

Soudím podle fotek, že je to tam moc krásné, chtěla bych se do Francie celkově podívat :) zejména teda na Eiffelovku do Paříže :)

No, a taky bych někdy chtěla jet i na nějaký výměnný pobyt, ale na naší škole se takové věci konají jen mezi těmi sportovně zdatnějšími než jsem třeba zrovna já a jsou to teda především cesty do Rakouského města, které mě však ani tolik neláká,.. snad možná na vysoké :)

4 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 11. července 2013 v 19:14 | Reagovat

Pěkné fotky a tohle cestování a všechny ty zkušenosti, které tím nebereš, jsou moc důležité a je fajn, že to dneska všechno můžeš mít a zažít... :-)

5 Lawiane Lawiane | Web | 9. září 2013 v 19:22 | Reagovat

Hezky napsáno, mám ráda, když mi někdo takhle hezky představí cizí kulturu. S tím jídlem by se mi to tam velmi zamlouvalo, já bych jedla v jednom kuse. Ale sprchování ráno by na mě tedy nebylo.
Bydlím teď u hostitelské rodiny ve Finsku, takže mám porovnávání zahraničních rodin fakt tématické. :D Doufám, že napíšeš ještě ty slíbené články. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014