Jaký je smysl života?

17. února 2013 v 19:13 | Tereza Matoušová |  Zamyšlení

Jaký je smysl života?




Jaký je smysl života? Byly doby, kdy jsem se tou otázkou zabývala nespočetně dní. Věnovala jsem jí cenné hodiny života, který mi mezitím pronikal mezi prsty a mizel kdesi v dáli. Pravá odpověď mi však pokaždé unikala.
Nakonec mi došlo, že žádná správná, obecně platná odpověď, neexistuje. Nikdo neurčil pravidla, jak máme jako lidské bytosti žít... A pokud ta pravidla určená jsou, nevíme o nich a proto na ně nemusíme brát vůbec žádné ohledy a nechávat se jimi brzdit.
Zjistila jsem, že život není jen o hledání jeho smyslu. Snad tisíckrát jsem se zeptala: "Proč tady jsem?" Jednou jedinkrát mne napadla odpověď: "A není to vlastně jedno?" Protože život nemá pravidla. Možná si teď říkáte, že je to mým mládím, že se jednou zase budu ptát a snažit se najít jinou odpověď.
Ne, nejsem flegmatik. Samozřejmě, že mi ta odpověď nestačila, protože kdyby mi to mělo být jedno, tak bych tu ani nemusela být. Díky ní jsem se však dostala k úvaze o tom, že jde vlastně jenom o to žít, být sami sebou - být šťastní. Nemá cenu lámat si tou otázkou celé měsíce hlavu. Dělejte, co vás baví. Žijte. Máte-li dobrodružného ducha, naplňte jeho touhy, posouvejte se dál, nic a nikdo vám nemůže bránit v rozletu.
Jde totiž pouze o to, že až jednou budete umírat, vybavíte si možná celý svůj život a budete uvažovat o tom, jaký vlastně byl. Naplněný? Prázdný? Věřím, že každý člověk si těsně před smrtí uvědomí, jaký je, či spíše byl, smysl jeho života.
Hodně často si lidé vyčítají, kolik věcí neudělali. Najednou umírají a vědí, že tu možnost už nikdy mít nebudou. Mnozí možná odchází s pocitem, že tu po nich nic nezůstalo, žádné vzpomínky. Celý život strávili tím, že seděli doma v křesle a přemýšleli o tom, jaký má smysl...
Určitě to není jen tak, že žijeme ve velké společnosti, sdružujeme se do skupin, své nejbližší nazýváme rodinou a přáteli, s nimiž se snažíme trávit co nejvíce času. Až jednou umřete, možná po vás nic nezbude, možná ani duše (pokud existuje). Ale zůstane vzpomínka v myslích všech těch lidí kolem vás. A čím více na vás budou lidé vzpomínat, tím déle budete žít. A není tohle věc, kterou bychom si někdy nejvíce přáli?
Neboť vzpomínka je myšlenka. Myšlenka jste Vy, Já, My. A myšlenka, která přechází z mysli do mysli, je věčná (ostatně, jen si vybavte například antické filozofy, na něž myslíme občas dodnes díky tomu, že se nám dochovaly jejich myšlenky písemně).
Žijte smíření s myšlenkou, že jednou umřete, ale nenechávejte se jí omezovat. Na druhou stranu ale ani neriskujte, žijte! Nebojte se plnit své sny, chytit se příležitostí, které v životě máte, alespoň dokud je to možné. Mějte radost z každé maličkosti a uděláte tím třeba radost i lidem, kolem vás. Není nic lepšího, než vidět, že jste někoho potěšili a rozesmáli.
A až jednou budete ležet na smrtelné posteli, řeknete si: "Teď umřu, ale předtím to stálo za to!" A až odejdete, možná o vás budou vaše vnoučata vyprávět svým dětem: "Když byl děda ještě mladý, procestoval půlku Evropy na kole." nebo možná: "Jó, s dědou jsme se vždycky nasmáli, on nás měl tak rád! Chodil s námi rybařit do obecního rybníka a v létě s námi přespával pod širým nebem na soukromém pozemku. Jednou nás tam načapali a..."
Pravnoučata si na vás v dospělosti třeba vzpomenou a budou chtít žít stejně jako vy. Užívat si, mít ze života radost a brát jej s humorem, budou chtít, aby se na ně také takhle vzpomínalo. Možná se o vás bude psát v příbězích, třeba o vás natočí film. Rozhodně ale budete tím člověkem, co si dokázal užívat a žít.
Život se s námi někdy nepáře. Neberte ho tak vážně a nemějte s ním slitování, je-li to možné, zkuste se mu zasmát a pokud to nejde, zasmějte se alespoň sami sobě. Když jste na dně, pamatujte si, že je vždycky jednodušší plavat nahoru, než se snažit prokopat ještě níž. Hledejte i ty nejmenší radosti, važte si toho co/koho máte a sami budete ctěni. Nesnažte se jenom tak přežívat, užívejte si to. Uvidíte, že až jednou přijde čas, pochopíte jaký je smysl života.

Nyní je v komentářích prostor pro vaše vlastní úvahy, dotazy, připomínky a diskuzi. Nebojte se vyjádřit svůj vlastní názor!
Tereza Matoušová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajlyn Sajlyn | Web | 17. února 2013 v 20:33 | Reagovat

krásny článoook :) rešpekt máš môj :DD

2 Lúthien Lúthien | Web | 20. února 2013 v 16:40 | Reagovat

Myslím si, že přemýšlet nad smyslem života je důležité. Dneska lidi často nad takovými otázkami nepřemýšlí a zabývají se radši "důležitějšími a reálnějšími" otázkami a tomu, kdo dumá nad smyslem věcí, se vysmějí, ať se radši stará o něco pořádného. Ale není tohle právě to nejdůležitější? Jestli život nemá smysl, tak proč dělat všechno ostatní?
Já jsem šťastná, že jsem svůj smysl života našla ve víře v Ježíše Krista. Věřím tomu, že tu nejsem náhodou, že jsem tu proto, že Bůh mě tu chtěl mít a má s mým životem plán. Nemusím se bát smrti, protože vím, že potom budu s Ním. A nemusím se být ani žít, protože vím, že On je vždycky se mnou a podpírá mě ve všech trápení. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je mi smutno, kdy se cítím dole, ale tohle je prostě jistota, kterou nic nepohne.
Souhlasím s tebou, že člověk by se měl radovat i z každé maličkosti a vážit si jí.
Moc ti přeju, abys byla v životě šťastná a našla jeho smysl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014