Sumečkovská tragédie

7. listopadu 2012 v 16:10 | Tereza Matoušová |  fejetony
Předem upozorňuji, že všechny postavy v tomto příběhu jsou naprosto smyšlené. Sumečkova podobnost s živými či spíše mrtvými sumečky je čistě náhodná.


Sumečkovská tragédie



"Rodinní příslušníci jsou tu od toho, aby se člověku postarali o rybičky, když jede pryč." Tak tohle mi řekla dcera, když se letos v létě chystala odjet na dětský tábor.
Měla být pryč pouze čtrnáct dní, ale dala mi tolik příkazů, jako kdyby se chystala odjet minimálně na rok.
"Krm je dvakrát denně, stačí mezi prsty. A rozdrob to, jinak to nesnědí a zkazí se voda. No, kdyby už se začala kazil, tak tam nalij tenhle přípravek, stačí jenom pár kapek. Filtraci také vůbec nevypínej. A hlavně je nezapomeň vždycky přikrýt sklem, aby se k nim nedostala kočka a..." oči se jí zalily slzami. S důvěrou mi stiskla ruku, popadla batoh a vyběhla z pokoje.
Tiše jsem sledoval, jak si sedá na sedadlo spolujezdce vedle mé manželky. Když odjely, otočil jsem se zpět k akváriu. Bublání filtrace mi drásalo nervy, zatímco rybičkám evidentně vůbec nevadilo. Spokojeně si plavaly a pohybovaly tlamičkami, jako kdyby si tam ve vodě mohly něco povídat. Chvíli jsem je pozoroval a potom odešel z pokoje.
Následující tři dny byly rybky o hladu. Prostě jsem na ně zapomněl!
Naštěstí byly stále ve svém původním počtu a kromě okousaných rostlinek se zdálo, že skoro vůbec nestrádaly. Dcera řekla, abych je krmil dvakrát denně, pokaždé dávku mezi prsty. Tři dny jsem zameškal a tak jsem jim tentokrát připravil hostinu, aby to pěkně dohnaly. Šestkrát mezi prsty a ještě jednou pro jistotu.
Radostně uždibovaly kousky krmení a já spokojeně sledoval, jak ho většina dopadá na dno akvária, kde si jej již nikdo nevšímal. Nejdříve to tam jen tak plavalo, potom bobtnalo a nakonec voda nabrala šedavý zákal. Tehdy mi došlo, že je zle. Veškerou svou důvěru jsem vložil do kouzelného čistícího přípravku a nalil do akvária pár kapek modré tekutiny. Čekal jsem dva dny, zda se stav vody zlepší, ale nezlepšil. Bylo to ještě horší. Přidal jsem ještě pár kapek a nakonec půlku přípravku...
Ze strachu, že bych snad mohl zklamat důvěru své malé dcery, jsem se proto chopil té nejzazší možnosti.
Vzal jsem síťku a jednu rybičku po druhé jsem vylovil do kýblu s čistou vodou. Odstranil jsem z akvária filtraci i květiny a spokojeně začal vylévat vodu do záchoda. Nadšeně jsem sledoval, jak se špína mísí s čistou vodou, když v tom mi mezi prsty projelo něco kluzkého a černého.
"Sumeček!"
No, zapomněl jsem na něj. Byl teď přisátý k záchodové míse a hrozilo, že brzy odplave potrubím na prohlídku naší čističky. Vypadal sice spokojeně, ale já jsem věděl, že by se mu to moc nelíbilo.
Popadl jsem opět síťku a hrdinsky s ní začal lovit v záchodě. Víte, sumečky lze chytit celkem snadno, ale to neplatí, pokud jsou v záchodové míse.
"Miláčku, nezapomeň přikrýt to akvárium," ozval se v tu chvíli milý hlas mé ženy. Před očima se mi zatmělo. Vběhl jsem do dceřina pokoje zrovna ve chvíli, kdy se kočka chystala natáhnout hlavu do kýble a prohlédnout si jeho obsah. Popadl jsem ji za krkem a vyhodil ji zpět na chodbu. Přikryl jsem kýbl s rybičkami sklem a zamířil zpět na záchod.
Začínal jsem se usmívat. Právě se mi povedl hrdinský kousek, ale... dveře záchoda se mi zabouchly před nosem a já slyšel zpěvavý hlas našeho malého syna.
"Otevři prosím!" zabouchal jsem.
"Teď nemůžu!" odvětil svým dětským hláskem.
"Prosím, mám tam něco moc důležitého, přeci ještě chvíli vydr..." můj hlas asi nezněl dost naléhavě, protože jsem právě zaslechl proud vody, následovaný otočením zámku ve dveřích. Syn vylezl ze záchoda a zubil se od ucha k uchu. "Dneska jsem se trefil!" řekl pyšně a odkráčel.
Bohužel se opravdu trefil.
Sumeček byl ještě přisátý k záchodové míse a síťka ležela vedle na zemi. Nechtěl jsem zklamat dceru, ale tentokrát jsem rozhodně zakroutil hlavou a poslal rybičku na výlet... Dal jsem přednost koupi nového sumečka.
Když se dcera vrátila z tábora, uznala, že je voda v akváriu čistší, než očekávala. Spočítala si rybičky a dala mi pusu na tvář, neboť byly všechny. Oddechl jsem si úlevou, že to nepoznala a já mohl odejít do kuchyně za svou, také nic netušící ženou.
"Táto, proč má můj sumeček jinou barvu?" zeptala se dcera později u večeře...


Tereza Matoušová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slop slop | 10. listopadu 2012 v 17:01 | Reagovat

Ahoj trávíte pár hodin denně na pc a chcete si něco přivydělat? Stačí být 3h denně na pc a za měsíc máte v kapse zadarmo 450kč. Pak už záleží jen na Vás jestli si budete budovat tým nebo budete trávit dýl na pc vy aby se vám zvyšoval výdělek. Věe je bez poplatků, takže za zkoušku nic nedáte. Mrkněte na to teprv se to rozjíždí a jak je známo vždycky je dobré být na začátku nějakého nového prjektu :). http://www.ecash.cz/index.php?ido2=308

2 pavel pavel | Web | 10. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

Sumeček byl chameleon. :-D

3 Ivet Ivet | Web | 14. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

Táta byl vskutku táta, věřím, že i na její otázku u večeře našel príma odpověď! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014