Naše příšerné školství

11. září 2012 v 20:05 | Tereza Matoušová |  Články o světě kolem nás,...

Naše příšerné školství




"Co máme zítra k obědu?" - "Kuře a kuře." - "Které si dám?" - "Není to jedno? Jedno je s bramborami a druhé s bramborovým knedlíkem."

Stroj času prý ještě nikdo nevynalezl. Každopádně, při pohledu na obědy ve školní jídelně, kam chodím jíst, mi někdy přijde, jako kdybych se vrátila do dob válečných nebo na divoký západ.
Do půl druhé (SEČ) mi vždy velmi vyhládne, žaludek se hladově svírá a stěžuje si, a já s ním. Zvonky konečně začnou zvonit, vyběhnu ze třídy, převléknu se v šatně a společně s nějakou stovkou ostatních studentů spěchám do jídelny.
Skrz skleněné dveře vidím frontu, která se táhne od výdeje jídla pár desítek metrů dozadu. Proč klesat na mysli? Má přestávka je dlouhá třicet (vlastně už jen 27) minut. Mám dost času na to, abych vystála frontu, vychutnala si (naházela do sebe) chutný a šťavnatý (podivně zbarvený) oběd, vrátila se zpět do školy a připravila se na další hodinu. Kdepak, žádné protažení se nekoná, pouze výšlap do třetího patra s taškou plnou učebnic na zádech...
Kromě toho, že máme krátké přestávky, a nějaký chytrolín si vymyslel, že by mohly být ještě kratší (jo, jen si do nás hustěte věci od rána do večera a klidně bez přestávky. My milujeme sezení v lavicích, ztuhlá záda, svačiny ve stresu a fronty na záchodech), do sebe musíme nasoukat ještě ty hrůzné obědy...

Pondělí:
  1. Rybí filé - hejk (hejk? Co je to proboha za slovo? Neměl to být hejt?), brambory
  2. Pórkový nákyp se šunkou, brambory (Co?)

Úterý:
I. Svíčková hovězí pečeně, houskový knedlík (UHO a nějaké maso)
II. Domácí sekaná, čočka (takovéto šedo-růžové cosi, vonící jako psí konzerva a kopec čočky)

Středa:
  1. Mexický fazolový hrnec, chléb (budu se mít jako Bud Spencer a Terence Hill, ve spaghetti westernu)
  2. Bramborový knedlík se sýrem (pět malých koleček a sýr, ale chutná to dobře)

Čtvrtek:
I. Škubánky s mákem a tvarohem
II. Palačinky
Děláte si srandu? Celý týden nevím co si vybrat, protože je jedno horší než druhé!

Pátek:
I. Smažený krůtí řízek, brambory (Krůta? Zase brambory)
II. Domácí párky, hrachová kaše (Domácí, zase šedo-růžové? A k tomu věc podobná bramborové kaši, jenže je zelená a já si vždy vybavím scénu ze Simpsonových, kde kuchařka ve školní jídelně otevírá konzervu s jídlem z Druhé světové. Mňam!).

Něco podobného stojí skoro 500 Kč za měsíc, sem tam dostaneme nějaký ten sálat, zeleninu, ovoce a sem tam i něco sladkého a (hurá!) i docela dobrého, co ovšem vypadá jako pouhý sponzorský dar pro naší jídelnu.
Hrachovou kaši, fazole a čočku máme hodně často, vlastně mi přijde, že skoro pokaždé. Ne-že bych proti nim něco měla, ale co je moc, to je moc, a dnešní šedo-nějaká sekaná mne opravdu rozhodila. Mám takový pocit, že na nás trochu moc šetří.
Nevím, jak to máte Vy ve Vašich jídelnách, ale u nás je to někdy opravdu příšerné a uvažuji o tom, že začnu chodit do druhé, sice vzdálenější (ale co, jídlo do sebe naháži i za tři minuty), ale o hodně, hodně lepší a kvalitnější.

Kromě jídelny bych našla na našem školství spoustu chyb, krátké přestávky, dlouhé vyučování, stres. Jsem dojíždějící, vstávám v půl sedmé ráno (až budeme mít nultou hodinu budu vstávat asi o hodně dříve), domů se vracím nejdříve ve tři, jsem celá ztuhlá a unavená, nemám chuť dělat nic jiného, než si sednout na zadek a sedět.
Píšeme spoustu písemek a někdy mi přijde, že každý učitel pokládá právě ten svůj předmět za nejdůležitější.
Že prý Češi tloustnou a děti se málo hýbou. Tak nám přidejte ještě hodinu tělocviku, já se budu domů vracet klidně v pět. Tělocvik mi přijde jako ideální způsob, jak děti od sportu odradit. Na základce mi vadilo, že mi učitelka diktovala, co přesně mám dělat, i když jsem se toho třeba bála, nebo to byl nepříjemný cvik, který mi nešel. Hráli jsme vybíjenou s kluky a já od té doby měla strach z míčů.
Tělocvik a sport mi zcela znechutili a lepší vztah k němu začínám mít až teď, po pěti letech!
Možná, kdyby do toho dal někdo více peněz a podpořil školy, aby daly studentům více možností. Nevadilo by mi mít na odpoledne povinné, ale volitelné sportovní aktivity (plavání, jízda na kole, in-line, fotbal, tenis, karate...). Když o tom tak uvažuji, opravdu by se mi to líbilo!
Naše školství je příšerné. Školy nemají peníze a doplácejí na to studenti, s nimi učitelé a pak i rodiče, zkrátka všichni.
Stát jim nepomůže, kdo tedy? Nezbývá než doufat, že to bude moje generace. My, co na vlastní oči vidíme a cítíme, jak se studenti i učitelé na školách mají, my, co máme daleko blíže ke světu a k pokroku, než kdysi lidé v ČSSR měli.
Je to na nás!

Tereza Matoušová
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 11. září 2012 v 20:17 | Reagovat

On se za 25 korun nedá uvařit zázrak, ber to takhle. Máš aspoň něco teplého do žaludku a dobré jídlo není smysl života. :D
Nic proti tobě, ale Češi jsou se vším nespokojení. Co by Indii třeba někdo dal za tu sekanou.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 11. září 2012 v 20:20 | Reagovat

[1]: Já bývám obvykle spokojená, ale tentokrát už toho bylo tak nějak moc najednou. Dobré jídlo není smysl života, ale já si ráda pochutnám. :-P

3 pavel pavel | Web | 11. září 2012 v 20:27 | Reagovat

[2]: Mlsoune.  Zvu tě na oběd až budu v Praze a jen pro tebe uvařím. :-)

4 Danny Danny | Web | 11. září 2012 v 20:27 | Reagovat

Sakra, já souhlasím s nad s úplně každou větou, nebo přinejmenším myšlenkou, co jsi napsala....
Moje obědy jsou tedy stále lepší než bývaly ty na základce, ale od letos nám je zdražily o dvě koruny a kvalita se samozřejmě nezvedla, trefit se do chutného oběda je umění. Co je hejk netuším, asi po tom máte hýkat blahem :D!
S tím tělákem to vidím stějně. Díky báječným tělocvikům, které vůbec nepotřebuju, páč chodím na sebeobranu, trčím ve škole o 2 hodiny déle a právě na zmiňované tréninky, které mi do života dávají daleko víc než nějaký přiblblý výmik nebo sprint, čas prakticky nemám. Vybíjenou rovněž nesnáším, nevím jak se to těm lidem daří, ale několikrát jsem to schytala do ksichtu nebo podobně vysoko, samý šlupky, tu hru NENÁVIDÍM. Jakožto gymnazistka s nabitým rozvrhem fakt nemám čas ještě na nějakou 3. hodinu těláku, to si můžou strčit za klobouk.
A není nad to, když se vrátíš ve 4 ze školy, úplně mrtvá po MHD a škole, a máš se jít učit na 2-4 testy... to prostě nejde!
Navíc, při těláku vůbec učitelé nepočítají s tím, že nikdo nemá stejné schopnosti jako ten druhý, že asi těžko tedy budeme excelovat v běhu, skoku, volejbalu,...
A jestli dojíždíš, a vstáváš v 6:30, tak ti říkám, že to je ještě dobrý :D Některý lidi od nás vstávají v 5:50, já osobně v 6:10 :D
Kratší přestávky snad na středních nesmí...
No a chudák můj brácha, šel do 6. třídy a v úterý bude mít 9 hodin! V 11ti letech!

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. září 2012 v 20:30 | Reagovat

Tak na střední jsem vstávala každý den v půl šesté a chodila dva kilometry na autobus, protože vlak jezdil strašně brzo a i tak jsem do učebny dorazila ve třičtvrtě na sedm nebo i dřív.
Ale na obědy jsem teda nechodila, jen na základce. A tam byla každý týden vepřová kýta po selsku a minimálně dvakrát rýže..a většina jídel se taky nedala, ale měla jsem tam i oblíbená :D

Jinak pětiminutové přestávky jsme měli normálně a byli jsme spokojení. Jeden rok nám je chtěli navýšit na deset minut a z čtyř set padesáti studentů na škole se čtyři sta postavilo razantně proti, protože pro dojíždějící by to byl zkrátka masakr..ale samozřejmě pauza na oběd bývala vždycky celá vyučovací hodina plus dvě pětiminutové přestávky..

6 Terka Terka | E-mail | Web | 11. září 2012 v 20:37 | Reagovat

[3]: No jo, mlsoun. :-D Kdyby rodiče dovolili. ;-) :-)

[4]: Hýkat blahem, to jo. :-D
Mám to stejné, také gymnazistka, takže je to někdy docela záhul. Děsí mne rozvrhy starších kolegů, kteří mají všechna políčka plná. Ono, něco jsou volitelné předměty, ale stejně to bude šílené.
9 hodin v 11 letech, chudáci děti! To se ve škole nějak přepočítali!? 8-O

[5]: Některá jídla jsou povedená, uznávám. :-)
Chápu, dojíždějící by potom museli čekat déle na další autobus, že? U nás je to stejné. ;-)

7 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. září 2012 v 20:39 | Reagovat

[6]: Nejde o čekání, ale například u nás pro dojíždějící by to znamenalo, že by dorazili domů zhruba v pět až šest hodin každý den a místní v půl čtvrté ;)

8 Terka Terka | E-mail | Web | 11. září 2012 v 20:40 | Reagovat

[7]: Aha, chápu. ;-)

9 Pealia Pealia | Web | 11. září 2012 v 20:59 | Reagovat

Tak to my máme s obědy ještě relativně dobrý. A to vstávání- to máme úplně stejný, já jen vstávám ještě kousek před půl sedmou. No. Na Základce jsem vstávala pěkně v 6:45 a hodina nám začínala 7:25, tak to byla pohodička, zvlášť když jsem nedojížděla.
Přeji hodně zdaru a pevné nervy. :)

10 Gipsík Gipsík | Web | 11. září 2012 v 21:00 | Reagovat

Nemáš tušení, jak velice s tebou soucítím. Když jsem ještě kdysi dáávno bývala na základce, jídelně jsem se vyhýbala fakt obloukem a radši si hladová počkala, až půjdu domů na NORMÁLNÍ jídlo. Kuře na medu se tam opravdu nedalo jíst, skro všem bylo po něm vždycky špatně od žaludku, kdykoliv se kuchařinky rozhodly vařit tuto specialitku. Gymplácká strava je lepší,, jídlo si můžeme zvolit ze čtyř, ale pro mě je to výběr zbytečný - poslední a předposlední jídlo je vždy salát a bageta a toho já se k obědu nenajím. Jsem snad nějaký králík? První a druhé ,,menu" většinou jde jíst, ale když se na jídelníčku objeví japonský wok s rybou a vepřenky s cibulí, jutíkám co to jde. Naštěstí ve škole máme taky bufet - není to nejlevnější záležitost, ale když je hlad, pizzarohlík nebo někdy i ty blbý smažený nezdravý brambůrky bodnou. Z učení mám stejný citový prožitek, totální vyčerpání už po týdnu školy - až jsem z toho pro jistotu onemocněla. Blbá angína. Začínám se letos učit nový jazyk a profesor nám to vykládá, jako bychom se to učili už deset let a on jen opakoval. Tytéž zážitky mám i z tělocviku. Nesnáším ho, taky jsem se bála míčů, jelikož u nás dávaly šlupky i holky, občas jezdíme hodinu ,,do kopce" a ,,ze sedla" na rotopedech a všechny nás to moooc baví. Běháme pošahaná kolečka od školy na přehradu a zpět - a není to moc blízko. Pak běh do kopce na hřiště kde se obyčejně dělá něco záživného jako atletika nebo basket ( :-! můj snad nejneoblíbenější sport, hned vedle florbalu, fotbalu a podobných debi...něco). Pak naběhnout zpátky do školy, převlíct a honem na hodinu. Sprchy máme, ale kdo se má stihnout vysprchovat za pět minut, když je nás třicet? A nemá tam člověk ani soukromí. Takže zplavenej na dvě hodiny vyučování a domů, absolutně ,,vyflusanej". A večer tancovat, což jediné mě ze sportu skutečně baví - krom plavání, to taky miluju. Ale že bychom šli plavat? Nééé to nehrozí.

Přestávky nám zatím nekrátí, my už bychom kratší mít nemohli, jelikož bychom nestíhali chodit do hodin. kolikrát to máme přes celou školu a svačina kolikrát musí počkat na cestu ze školy nebo ,,natajnačku" v hodině pod lavicí. Pyšní na to nejsme, ale neumoříme se hlady, že...

A ještě jedna logiky: V naší škole se udála taková miloučká novinka. Přes prázdniny vyhodili 10 profesorů, což je tak čtvrtina sboru. Včetně naší skvělé třídní. A proč? protože osoba, mezi níž a mou třídní se rozhodovala, provozovala na vedení něco, čemu s oblibou doma říkáme rektální alpinismus. Má méně odsloužených let, učí méně předmětů, lidi si na ní stěžují, ale leze našemu vedení do azdku. Tak proč bychom nevyhodili ,,školního miláčka", profesorku, která byla úžasná, empatická, uměla naučit a namotivovt člověka, aby se učil rád. Učila několik předmětů a mimoto i francouzštinu, kteoru teď nemá v podstatě kdo učit. Měli ji všichni rádi, brávala nás na různé skvělé akce, díky kterým jsme se dozvěděli spoustu úžasných věcí a byla pro nás takovou školní mámou. Její jediný problém? Upřímnost. Neviděla logiku v tom, proč by měla obletovat lidi, kteří jí nic neříkali.

Tak jsem si též vylila srdce. Situace v naší škole mě poněkud teď trápí a už od začátku roku se rozmýšlím, zda něco na to téma také nenapsat. Asi napíšu. Uleví se mi a dušička bude mít klid.

P.S. Až dostanete ve škole řízek s čočkou a sterilovanou paprikou, pak teprve je konec dobrému jídlu v Čechách. Dokud se to odbíjí palačinkami, ještě není krize stoprocentní :-)

11 Lúthien Lúthien | Web | 11. září 2012 v 21:03 | Reagovat

Pamatuju si, jak na zš házeli spolužáci po sobě knedlíky nebo plivali do pití, to byly krásné časy. Taky jsme měli pořád čočkovou kaši (což je jediný recept, který asi kuchařky znají, když musí zařadit luštěniny), která byla hořká, bramborové knedlíky, které se lepily na patro, bramborou kaši, která byla lepší než lepidlo nebo hovězí, které chutnalo jako podešev. A žádný výber ze dvou jídel se nekonal :D Ještě že na sš nám už vařili líp.

12 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 11. září 2012 v 21:36 | Reagovat

[1]: No já nevím, co by teda kdo v indii dal za tu sekanou, ale pochybuju, že hodně... třičtvrtě indů jsou vegetariáni :D

13 pavel pavel | Web | 13. září 2012 v 17:22 | Reagovat

[12]: Sekaná existuje i zeleninová. Mají do nich dobré koření. :D
Obchoduji s Indy a několikrát jsem u nich i jedl a nabízeli mi pokaždé maso. To je to samé jako s Turky muslimy. Polovina holek nosí mini a velké výstřihy. ;-)

14 Lennroe Lennroe | E-mail | Web | 13. září 2012 v 20:07 | Reagovat

[13]: Asi záleží na tom, kam jedeš, protože   kamarádka byla nahoře pod himalájemi a o maso sotva zavadili.
zeleninovou sekanou znám, jasně, ta je fajn.

15 pavel pavel | Web | 17. září 2012 v 22:06 | Reagovat

Zní to tak, že budeš v Praze asi jen na návštěvě. Bohužel ale přijedu do Prahy až za měsíc. Fotky z Prahy jsou zatím jen z mého archivu. Škoda, ale třeba nám to vyjde někdy příště. :)

16 pavel pavel | Web | 18. září 2012 v 19:30 | Reagovat

Já měl dnes jen vařené brambory s máslem a chutnaly mi. :-D

17 Terka Terka | Web | 18. září 2012 v 19:45 | Reagovat

[16]: Ty mám skoro nejradši. (Ale ve škole je nedělají!) :-D

18 Aňa Aňa | Web | 24. září 2012 v 18:41 | Reagovat

Souhlasím s tím že tělocvik je ideální způsob jak nám znechutit sport. Školní jídelna je kapitola sama pro sebe. Blbé mhd mají asi všude proto asi vynalezli kolo.  9 hodin v šesté třídě? Co dostali z matiky ti co sestavovali  ten rozvrh? Na obědy je takové fronta že se na to radši vykašlu. Ty máš možnost chodit do druhé lepší jídelny? Važ si toho tu možnost každý nemá.

19 Miloš Miloš | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 0:37 | Reagovat

České školství je na tom opravdu špatně, to je jedním z důvodů, proč navštěvuji raději soukromou školu http://www.vso.cz/a né státní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014