Drogy? Ne, doktora.

22. září 2011 v 17:48 | Tereza Matoušová |  Zamyšlení
Četli jste knihu My děti ze stanice ZOO? Pak jistě víte, jak silný zážitek to je. Za sebe musím říct, že jsem z ní měla dost zkaženou náladu a začala jsem kolem sebe vnímat věci, které jsem už dlouho tak citlivě nesledovala. Natolik mne kniha ovlivnila. Tak silně mne kniha ovlivnila.


Znám spoustu lidí, co mi kouří pod nos se slovy: "Já si nemůžu pomoct." Znám spoustu teenagerů, co si po škole zajdou zakouřit někam, kde o nich nikdo (ne)ví. Od vidění znám lidi, co kouří Marihuanu, neboli tím nejjednoduším způsbem unikají do světa zkreslené reality.
"Rozhodla jsem se, že přestanu kouřit," řekla jednou jedna naše známá.
Také už bylo na čase, vždyť ty kouříš jedno cígo za druhým, pomyslela jsem si. Na začátku to skoro vypadalo, že to zvládne. Za deset minut bez cigarety si dala jednu jako pochvalu, a spotřeba pomalu klesala. Jak se ale blížil den, kdy s tím měla skončit, tahala nervózně jednu cigaretu za druhou se slovy: "Musím si to ještě užít, když s tím nadobro skončím." Neskončila...
Znám hodně kuřáků, ale co si pamatuji, jen jeden z nich dokázal opravdu skončit s kouřením. Byl to jeden náš známý, který pod nátlakem mého mladšího bráchy nakonec naposledy típnul a už si nezakouřil, na rozdíl od zbytku "abstinentů".
Lidská vůle je neuvěřitelně slabá a nikdo neví, co mu osud chystá.
"Nekuř, nepij, drogy nech na pokoji..." loučí se rodiče s dětmi, když jdou na "party".
"Jo, neboj..." Odpovídá znuděně dítě a přitom si myslí: To mi tak málo důvěřuješ?
Když přijde na party je už v plném proudu a všichni nespoutaně trsají na parketě. Dívka si sedne do kouta a snaží se sebrat odvahu, aby se přidalo. Nějak se k tomu ale nemá.
"Čau baby, tak tys také dorazila?" přifařila se k ní kamarádka, která byla evidentně ve skvělé náladě.
"Jo, ale asi půjdu, nějak se k tomu dneska nemám."
"Ne, počkej, mám tady super věc, dám ti trochu," sahá do kabelky a vytahuje lahvičku s pilulkami. "Dej si. To je Pilulka lásky."
"Myslíš extáze? Neměla bych..."
"Ale prosím tě. Jednou to nikomu neuškodí. Vždyť jsi v hotové depresi, vidím ti to v očích. Dej si tu pilulku, než nám skočíš pod vlak..."
Kamarádka argumentovala a argumenotala a dívka nechtěla opouštět tu skvělou párty a nechtěla sedět na místě jako pecka. Nakonec neodolala, protože jednou to vážně nikomu neuškodí. Ani dvakrát, ani třikrát, ani vícekrát... NE!
Komu by stačila obyčejná extáze? Prožití krásných chvil mimo realitu však netrvá věčně. Jedna, dvě, tři... Najednou zjistíte, že tahle látka nestačí.


Cestou do školy potkávám desítky lidí, většině z nich nevěnuji pozornost. Pak se ale objeví skupinka, která na očích všem přesypává bílý krystalový prášek ze sáčku do sáčku. Stojí v místech, kde denně projdou stovky lidí a dětí. Není třeba nic říkat. Jeden chce zamachrovat na večírku, další chce uniknout realitě, přijdou sami. S hrůzou zjišťuji, že je jich čím dál tím více.
Rozpíchaná zápěstí, žloutenka, AIDS, jizvy všude po těle. Není pravda, že jednou mi to nic neudělá. Po druhé to chcete zkusit znova a jsou i drogy, které si člověka omotají kolem prstu už napoprvé. Ale, jakou váhu dáváte článku od člověka, který to sám nikdy nezkusil:

Byla šťastné, venkovské dítě, milující zvířata a svou rodinu. Navzdory tomu, že její rodina byla chudá, bila bezstarostný život plný dobrých přátel a dobrodružství. Její rodiče se však rozhodli odstěhovat do Berlína, kde si chtěli založit kancelář a vydělat peníze na lepší živobytí. Jejich sen se však nesplnil, otec byl Christianu, její sestru i matku. Ve škole byla mimo partu, dokud si nezačala dovolovat na učitele.Vyslechněte si příběh Christiane F.
Když otec odešel a její matka si našla nového přítele, stala se Christiana právoplatnou členkou párty, sjíždějící hašiš a LSD. Jednou brala prášky na uklidnění, jindy prášky na povzbuzení, stálo ji to všechny peníze.
Heroin se však Berlínem šíří bleskovou rychlostí a půlka party už je plná "starých heráků". Christiane přeci nemůže zůstat pozadu, ačkoliv se na začátku snaží droze bránit, nakonec se rozhodne následovat svou lásku Detlefa. Netrvalo dlouho a stala se závislou. Nejprve na drogu prostitucí vydělával jenom Detlef, ale to brzy přestalo stačit. Christianě bylo čtrnáct, když se stala prostitutkou.
Ona však nechtěla zajít tak daleko, rozhodla se droze odvyknout. Po dni stráveném v bolestech a smradu někde mezi nebem a zemí se dokázala osvobodit. Bylo jí skvěle, věděla, že už tomu nikdy nepropadne a tak si mohla dát klidně dávku a žít dál... Propadla, a i přes mnoho pokusů o celkové se zbavení drog, nakonec skončila na hranici života a smrti. Nakonec přeci jen zvítězila a s pomocí novinářů napsala knihu My děti ze stanice ZOO. Dnes je jí čtyřicet devět a je opět závislá na drogách. Její syn jí byl odebrán...

Myslíte si, že takový život stojí za to? Většina lidí nemá sílu na to, aby "abstinovali" a odpoutali se od drog. V dnešní době zůstanou již navždy zapsáni jako ten/ta co bral/a drogy. Droga nechá nesmazatelný otisk na duši, deprese, náladovost, není lepší to rovnou skončit nebo si zase jednou odskočit?

Dříve než zakusíš kteroukoliv drogu vyhledej odborníka!

Čtěte podobné!




Tereza Matoušová
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 22. září 2011 v 18:02 | Reagovat

Pravda, s článkem můžu jen a jen souhlasit...

2 Alisa Alisa | Web | 22. září 2011 v 18:11 | Reagovat

Tú knižku som nikdy nečítala . Keď som si v dvanástich dala prvú extázu, donútil na nevlastný otec pozrieť film, ale videla som asi štvrtinu, kým som odišla s tým, že ja predsa nikdy nebudem v kontakte s ľuďmi, čo si niečo pichajú . No a o pár rokov som sa do takéto jedného zamilovala a už to išlo dole vodou . Vôbec, povedala by som, že kto si pichne heroín, už má skutočne malé šance prestať . Ale väčšie svinstvo je kokain, od toho ma nikto neodhovorí . Iba si raz šnúpneš, alebo nedajbože zapáliš crack a už si závislý . Taký život za to nestojí . Ale niekedy život nestojí za nič ani bez drog . Je to každého osobná voľba, ale už neverím na akúsi pomoc druhým . Pokiaľ viem, ak si to človek skutočne nepraje zo všetkého najviac, nemôže prestať . Tú knihu asi čítať nepotrebujem, stačí mi spomenúť si na mŕtveho kamaráta a sfetovaného bývalého . Akurát čítam Úplnú prázdnotu a už mi je z toho zle .

3 signoraa signoraa | Web | 22. září 2011 v 18:36 | Reagovat

Báječně napsaný článek.
My děti ze stanice ZOO jsem četla už před mnoha lety, při jejich prvním vydání. Musím se přiznat, že knížka se mnou hodně "zamávala". Měla jsem v té době dvě malé děti a cítila fyzický strach, aby do něčeho podobného nespadly. Dcera je výtvarnice a na její škole jela polovina studentů v drogách. Nacházela jsem pravidelně marihuanu a pravidelně jí splachovala do záchodu. Dnes je dceři přes 30, sama má dvě děti a možná bude pocit'ovat také obavy, aby to ty její také nezkusily.
Myslím si, že droze, at' je jakákoliv, lze odvyknout. Byla jsem silná kuřačka, kouřila jsem 30 denně a od února 1982 nekouřím.
Ještě se vrátím ke tvému článku. Ten závěr, je hodně smutnej, protože Christiana znovu podlehla drogám.

4 Dendomačiatko Dendomačiatko | Web | 22. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Prekrásne a múdro napísané, plne súhlasím.

Akurát dnes, keď spolužiačka vravela, ako sa včera ožrala, sme sa s kamarátkou pozreli do očí, zdvihli obočie a ja som dodala ,,Asi sme vadné, že? Nepijeme, nefajčíme, neožierame sa,..." - a tak to (dúfam) zostane.

5 Pralinka Pralinka | Web | 23. září 2011 v 16:21 | Reagovat

Co napsat k tak skvělému článku? Snad jen,že souhlasím..A doufám,že se nikdy v životě do ničeho takového nezapletu.

6 Marless Marless | Web | 25. září 2011 v 10:56 | Reagovat

Souhlasím.. Asi v tomhle budu vždycky OUT, ale taky myslím, že je to děs.. Když si uvědomím jen své každodenní závislosti na čokoládě a dalších jídlech, myslím, že kdybych někdy propadla drogám, už bych to prostě nedala.. Radši se tomu všemu obloukem vyhýbám..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014