Karma?

27. dubna 2011 v 15:46 | Tereza Matoušová |  Zamyšlení


Tak jsem minulé pondělí přišla do školy s dobrým pocitem z toho, že jsem perfektně připraven na písemku ze zemáku, kterou si budu dopisovat. Samozřejmě jsem se učila jen na tu písemku a další látku jsem nechala bez povšimnutí.
Proč by mě také zkoušel? Vždyť už jsem v tomto pololetí jednou zkoušená byla, na rozdíl od ostatních. Jenže omyl! Náš učitel vybírá své "oběti" náhodně, sáhne do sešitu vybere číslo a žáka s tímto číslem vyvolá. A tak již potřetí v tomto školním roce vyvolal devítku a já jsem zase stála před tabulí a zoufale se snažila vzpomenout si na něco z minulé látky - marně.


Když jsem se toho dne vracela domů, dostala jsem se k myšlence, že ta karma možná opravdu existuje a měla bych na ní začít věřit a dělat dobré skutky.
Bohužel však, každá myšlenka má své klady a zápory a tato nebyla ničím výjimečná. Dostala jsem se k závěru, že ať udělám cokoliv dobrého (kromě učení), vždycky mám nakonec smůlu, vlastně smůla mě provází již nějakou dobu.
Ukázkový případ? Když se kdysi kdosi vytasil s myšlenkou, že bych mohla jet na léčebný pobyt do lázní, byla jsem proti, na rozdíl od ostatních... A tak mi zbalili mých pár švestek a odvezli mě za řeky, za města, před hory, do lázní.
Nastoupila jsem na vstupní prohlídku k doktorce a tam začala diskuze, jak dlouho v lázních budu. Já byla nejlépe pro čtyři až pět týdnů, více jsem odmítala. A tak mi doktorka nařídila šest týdnů a jeden bonusový den k tomu (18.? srpen - 1. říjen).
Po příjezdu jsem měla různé pocity, dostala jsem se na pokoj s nejlepším obsazením, jaké mohlo být. Holky byly vážně super.
Jenže v průběhu první polovinu pobytu se mé optimistické představy všechny do jedné rozplynuly. Jaký měly holky důvod k tomu, aby mi podkopávaly nohy, když jsem jim nic neudělala? Vlastně jsem se do té doby snažila chovat tak, abych si s každým v lázních rozuměla, do té doby jsem si totiž již prošla pár nepříjemnými situacemi...
Vrátím se o mnoho let zpátky a jsem ve školce. Tehdy jsem školku navštěvovala asi tak třikrát týdně, již si pořádně nevzpomínám, přesto na ní však mám pár úchvatných vzpomínek.
Jednoho dne jsme šli na procházku. Došli jsme na všeobecně oblíbené místečko na kraji lesa, kde většina dětí měla své domečky pro zvířátka, obchody a lektvary. Když jsme se dostatečně "vyřádili", seřadili jsme se do dvojic a zamířili dál do lesa, učitelky šly v čele naší malé skupinky.
Náhle kdosi spatřil starý pařez a na něm jakousi bílou houbu. Všichni jsme se kolem něj shromáždili a houbu zkoumali, dokud se neozvalo volání. Teprve v tu chvíli jsem procitla a zjistila, že s námi učitelky nejsou a že jsem celou dobu šla se skupinkou dětí, které se jakýmsi záhadným způsobem odloučily. Všichni jsme se okamžitě divoce rozeběhly za hlasy našich "kamarádů" a zoufalých učitelek a brzy jsme k nim doběhli. Co přesně se dělo dál? Učitelka mne chytla za ruku a vynadala mi, pokud si dobře vzpomínám, nikomu dalšímu již ne. Nikdy jsem to nepochopila. Proč vynadala zrovna mně a ne někomu jinému?
Ať již to bylo jakkoliv, jsem si jistá, že jsem v tom incidentu byla zatažená takřka nevinně, jedině, že bych tehdy ochutnala nějakou jedovatou houbu s halucinogenními účinky a viděla před sebou celou školku a odešla sama, o tom však pochybuji. Zkrátka nebylo fér, že vynadala zrovna mně.
A já se ptám? Co jsem tehdy provedla, že jsem z toho měla největší průšvih? Byla jsem dítě ve školce...
Další vzpomínka je na první či druhou třídu (škola je sama o sobě otázkou karmy. Co jsme udělali tak špatného, že tam musíme?). Tehdy jsme dostali za úkol přinést si svou oblíbenou hračku a já jsem přinesla malého černého plyšového koníka s červenou ohlávkou. K mému zoufalství mi jej spolužačka sebrala a zakroutila mu krkem, což mne tehdy dost vzalo.

Nejsem žádným odborníkem na karmu, ale výše jsem uvedla pár úkazů, které mi přijdou dost dobré k obhajobě, že něco jako karma zkrátka neexistuje. Proč mají ti největší, promiňte hajzlové, štěstí a lidé, kterým chybí už jenom svatozář, zase smůlu? (Tou svatozáří nemyslím zrovna sebe, to zase ne, mluvila jsem o osobě jako je Ned Flanders. :-))
Svět je nefér, já na karmu věřím možná jen trochu, ale mám důvody, proč na ní nevěřit. Na druhou stranu si říkám, že i štěstí je mým průvodcem, že mám štěstí, které spousta lidí nemá a díky mnohým výše uvedeným smolným událostem, jsem dnes například dopsala svou fantasy knihu, či knihu povídek, teď jde jen o to, zda se mi je podaří vydat.
Mám takový pocit, že co člověk udělá, to se mu vrátí, ale nedá se to nazvat karmou v jejím slova smyslu.
Vlastně věřím na energie a na auru. Kdysi jsem si někde vyčetla, že má aura by měla být fialová, což k mé povaze dost sedne. Myslím si, že v životě nezáleží jen na tom, co dělá člověk vědomě, nebo nad čím přemýšlí. Jsou i věci, které děláme podvědomě, signály a energie, které vysíláme do světa. A ostatní je nevědomky přijímají a možná právě tyto signály je popuzují v jejich chování.

Jakou barvu má tvá aura?A jaké barvy je Vaše aura?
Ptám se tedy. Je v posledním odstavci také řeč o karmě? Nebo je to něco jiného?

Milí čtenáři, pokud jste se dočetli až sem, přiznávám, že jsem ve velké části textu mluvila hodně o sobě, avšak byly to jen názorné ukázky z mého života. Každý z vás by jistě něco takového našel, kdyby zapátral v mysli, proto budu vděčná, když napíšete komentář.
Víte, neříkám, že karma neexistuje a neříkám, že existuje. Některé věci mi přijdou ovlivněny i něčím jiným, než je samotná karma, co si myslíte vy?



Text a foto: Tereza Matoušová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ví, Ví, | Web | 27. dubna 2011 v 16:00 | Reagovat

Karma není o tom dělat dobré skutky...

2 Ví, Ví, | Web | 27. dubna 2011 v 16:03 | Reagovat

[1]: Ale i o spoustě jiných věcech ;)

3 Nelly Nelly | Web | 27. dubna 2011 v 16:08 | Reagovat

Na karmu věřím :-) . Stejně jako na energie a auru- i když v ní jsem začala věřit, až když jsem jí sama uviděla :).

4 Dancek Dancek | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

V uvozovkách, hajzlové mají většinou větší štěstí. Jinak, na karmu nevěřím. Nevěřím ani na auru ani na žádnou jinou takovou energii. Možná věřím v telepatii, mimo jiné sám občas projevuji tuto schopnost a telepatie patří už jako normální pojem ve vědě. Něco podobného se nám také stalo, jak s tím odloučením od skupinky ;-)

5 Shariony Shariony | Web | 27. dubna 2011 v 17:09 | Reagovat

Na karmu i věřím..

[4]: Normální pojem ve vědě.. jak tedy podle tebe jde telepatii vědecky vysvětlit, pokud se to nesvalí na míru pravděpodobnosti?
Telepatie "je" taková jiná energie ;-)...

6 Dancek Dancek | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 17:27 | Reagovat

[5]: Telepatie s empatií dle mnoha vědců je zapříčiněna větším mozkem u míchy. Samozřejmě, že vědci ještě mají co zkoumat a mnozí tomu vůbec nevěří, ale jde údajně o jakousi podprahovou komunikaci pomocí znaků těla (oči, pohyb rukou, a tak) a z hlediska psychologie se jedná o sugesci. To tak, že myšlenky obou jedinců si sou velice podobné a tak se ztotožňují. Jinak empatie je vědou uznávaná, ta telepatie ještě ne, aspoň ne ta, která dle jiných je způsobena astrální energií a tak :-)

7 Shariony Shariony | Web | 27. dubna 2011 v 17:53 | Reagovat

[6]: Tak podprahová komunikace už je dokázaná, jsou vědecké knihy o gestikulaci, mimice a jejich významu. Sugesce je o něčem docela jiném - pomocí jí se ovlivňuje myšlení druhých. A empatie s tím nesouvisí - to je schopnost vcítit se do druhého.
No a telepatie je pak už něco hodně odlišného... Při ní totiž můžou být dva lidé od sebe vzdálení tisíce kilometrů, a přesto si můžou vysílat myšlenky.. ;-)

8 Brook Brook | Web | 27. dubna 2011 v 20:47 | Reagovat

co se týče karmy - já osobně na ni věřím, no moc se na ni neohlížím. Jednám prostě jako já. To, co tu popisuješ.. nemyslím, že je to určeno karmou s nynějšího života, no spíš něčím z minula.. třeba je to jen zkouška, čím si musíš projít..

[6]: u empatie také jde o řeč těla, no to přijde až POTÉ co se rozvine schopnost..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014