Příběh básnířky Sapfó a jejích dívek II/II

13. února 2011 v 14:52 | Terka |  Příběh básnířky Sapfó
Příběh lesbické lásky v 7.stol.př.n.l., odehrávající se na ostrově Lesbos.



Proč jsi mne neposlechla
hloupá Arghéno?
Co teď s tebou udělat mám?
Snad pohrozit ti,
bude mi stačit?



Na obloze se třpytily hvězdy. Překrásné dary od Bohů. Arghéna šla jako malátná po chodbách paláce. Podivný pocit už ji neopustil. Šimrání v břiše, chvění po celém těle, vzpomínala na něžná slova, která jí Sapfó šeptala do uší, čekajíc, že jí snad odpoví. Neodpověděla. Tiché verše, linoucí se z jejích úst, když jí Arghéna doprovázela na lyru tak, jako někdo před ní. Opravdu hrála nahá?
Na chodbě proti ní se objevila Atthida. Arghéna se na ni usmála. "Zdravím Atthido, celý den jsem tě hledala?"
Atthida si ji zle přeměřila. "Opravdu?"
"Ano, kde jsi byla?"
"Udržíš tajemství? Byla jsem u někoho, koho miluji a koho nechci ztratit. Hrála jsem na lyru a zpívala s ním, objímala a líbala se s ním."
Arghénu zamrazilo v zádech. Před ní byla u Atthidy Sapfó? Ví o tom, že tam po ní přišla ona? "Ach tak, to ti přeji," usmála se.
"Ano? Jenže nás někdo vyrušil. Až zjistím kdo se mi snaží zničit jeho lásku, bude zle. Přísahám, že toho člověka zabiju!"
"Cožpak tam měl pot obě jinou ženu?"
"Ano! Má láska! Sapfó! Musela jsem utéct balkonem, aby nás nikdo neviděl. Ale zdržela jsem se, chtěla jsem vědět, kdo nás vyrušil. Byla to některá z dívek. Ach! Kdybys viděla, co tam spolu dělaly!" Atthida se jakoby rozbrečela.
"To je mi líto, už musím jít," řekla rychle Arghéna a odešla.
Atthida se za ní nenávistně otočila, to však Arghéna neviděla. "Smrt na tebe!" Sykla zrazená milenka.

Arghéna opustila stěny domu a zamířila k nedalekému lesíku, kam ji děvčata pozvala. Jakmile se k němu na pár kroků přiblížila, zaslechla několik mužských hlasů a dívčí smích. Zalekla se a na chvíli zaváhala. Opravdu má pokračovat? Ne, půjde. Teď zapomene na Sapfó i Atthidu, to, co se stalo jistě není možné, ona miluje muže!
Pod nohama jí zapraskalo několik větviček, hlasy v lesíku ztichly. Arghéna se prodrala až do středu kroužku, v němž kolem ohně seděla skupinka hezkých mladíků s několika děvčaty. Všichni se dívali na ní.
"Podívejte se na ní! To je ta nová!" Řekla dívka, jež ji sem pozvala.
Jeden z mladíků, jež ještě seděl sám se zvedl a přistoupil k Arghéne. Chytil jí za bradu a přitáhnul jí k sobě, i když se pokusila se mu vzepřít. "Je hezká, jak jsi říkala."
"A nezkušená," zasmála se další dívka u ohně. Přidalo se k ní i několik mužských hlasů. "Oragusi, tak s ní běž tam dozadu," navrhl jeden z mladíků.
Oragus neváhal. Chytil vzpírající se Arghénu a nesl ji hlouběji do lesíka, dokud se nepřestaly ozývat hlasy těch, co seděli u ohně. Teprve potom ji postavil na zem. Chtěla utéct, nemohla. Držel ji za ruku a přitáhl ji blíže k sobě. Klidně jí začal líbat, všude, kam ho napadlo.
Líbal jí na rty, na tváře i šíji, pohrával si s jejími vlasy. Líbal jí krk i rameny a stále ji tisknul k sobě. Jí to ale nepřišlo krásné. Vzpomínala si na hedvábné polibky Sapfó, které opětovala jen krátce. To není možné. Všechno to krásné, co s tou ženou prožila, teď zmizelo. Ztrácelo se to v náručí muže, jež ji k sobě pevně tisknul a jí se to nelíbilo. Znova se pokusila vytrhnout, ještě více ji přitisknul.
"Mně neutečeš," usmál se na ni. "Nemáš se ale čeho bát, udělám jen to nejdůležitější," zasmál se, jí vhrkly slzy do očí.
"Prosím pusť mne," zažadonila z posledních sil, než se jí podlomila kolena a ona se ocitla zesláblá a neschopná odporu na zemi.

Ó Sapfó, teď už to vím,
ty jsi jediná.
Strávím-li noc s mužem,
nebude se ti rovnat.
Víš jak mi bylo?
Láme mi to srdce,
teď však vím,
že,
miluji jenom tebe. Ach Sapfó!

Ráno ji probudil zpěv ptáků, ozývající se odkudsi z dálky. Lesík byl prozářený denními paprsky, jí přišel temný. Co se té noci stalo? Kde teď jsou? Ani on už tady nebyl. Ucítila bolest ve stehnech, vzpomněla si na svůj příjezd, Sapfó a setkání s Atthidou. Rozhlédla se kolem sebe. Kde má tuniku? Je pryč. Co se stalo? Jak teď může dojít až do domu, nahá, vždyť u brány stojí muži!
Ach Sapfó, kde jsi? Kdybys cítila mou bolest...
"Arghéno!" Ozvalo se volání odkudsi.
"Jsem tady! Pomoz mi!"
Brzy k ní přišla pomoc. Jenže, čekala kohokoliv jiného, jen ne ji. Dívala se na ni s posměchem.
"To se Sapfó líbit nebude. Snad jsi ji tady nepodvedla s mužem?"
"To ty?"
"Co já?" Odpověděla jí. "Vždyť já Sapfó miluji, nikdy bych nic takového neudělala, já jsem ta hodná," ještě větší posměch.
"Ty mrcho! Vždyť já za nic nemohu, už teď tohle místo začínám nenávidět. Co to má znameat? Sapfó, ty, ten muž..."
"Jen začátek. Myslíš si snad, že jsem tě včera nepoznala?" Atthida do ní prudce strčila a Arghéna těžce dopadla na záda. Zalapala po dechu. "Myslíš si snad, že jsem tam hloupá?" Měla sandály s tvrdým podpatkem. Šlápla jím přímo do jamky pod ohryzkem. Arghéna cítila strašlivou bolest, nemohla dýchat, dělalo se jí špatně. "Řekla jsem ti, že toho, kdo to byl, zabiju! Teď ti ale dávám ještě jednu šanci. Oragus si tě nemohl vynachválit. Vezme tě do města a prodá do nějakého veřejného domu, kde budeš dělat služku mužům. Je to tvá jediná šance, jak přežít. Pokud tady zůstaneš, zabiju tě!" Potom vytáhla Arghéninu tuniku a mrskla s ní po ní. Odešla.

Arghéna zasýpala a chytila se pod krkem. Bylo jí zle, před očima se jí dělalo černo, cítila, jak zvrací.

"Arghéno! Tady jsi, všude jsem tě hledala," na chodbě přímo proti ní vyběhla Sapfó a přitáhla ji k sobě. Arghéna se jí vytrhla. "Ne, Sapfó, musím s tebou mluvit, potřebuji o..."
"Pšššt, pojď se mnou," přitiskla jí žena prst na rty a zatáhla jí do svého pokoje. Sotva přibouchla dveře, začala Arghénu znova líbat.
Arghéna se vytrhla. "Ne, Sapfó! Už ne. Atthida! Ona mi něco řekla a já teď musím odejít pryč odtud, promiň, ale já, mám strach!"
"Udělala ti snad něco?"
"Ne, jen mluvila, ale já musím odejít."
"Udělala jsem ti snad něco já? Co ti řekla?"
"Vždyť ona tě miluje, ty patříš jí. A já tě miluji, chci tě..."
"A já tě také miluji, tak půjde pryč!"
"Jenže ona mne zabije! Miluji tě Sapfó, miluji..."
Umlčely jí desítky dalších polibků. Svět kolem se zatočil.

Atthida stála pod velkým balkonem. Sapfó ani Arghéna si zřejmě neuvědomily, jak hlasitě mluvily, všechno slyšela. "Ničemnice!"

Ty děvko a couro ničemná!
Arghéno!
Ty teď zaplatíš za svou neposlušnost,
tvá láska k ženě, jež patří mně,
tě bude stát draho. Nenávidím tě!
Nenávidím!


Arghéna se sotva držela na nohou. Procházela se chodbami paláce, propadala únavě, štěstí i strachu zároveň. Co jí to Sapfó řekla? Pošle Atthidu pryč, co udělá Atthida? Opět se chytila za bolící krk a udělalo se jí nevolno, znova zvracela, přímo na drahý koberec.

"Sapfó?" Atthida dostala vzkaz od své milenky, prý s ní chce okamžitě mluvit. Vstoupila tedy do Sapfóiny ložnice.
"Ano, jsem tady lásko, čekám tu na tebe. Musím s tebou mluvit."
Atthida došla až k Sapfó a sedla si jí na klín. Sapfó jí líbala na paže a na rty. "Atthido, konečně jsem ti vybrala ženicha..."

Ženicha? Tak přece jenom se mě chceš zbavit! To já ale nedovolím, to ne!

"Opravdu? Ale Sapfó, já přeci miluji jenom tebe."
"Já tě také miluji, nejvíce ze všech těch, jež jsem kdy milovala. Ale každá z vás musí odejít, já musím dostát svého slibu, jež jsem dala vašim otcům a matkám, včetně těch tvých."
"Že ty ji miluješ více než mě!"
"Atthido!"
"Já to vím, všechno jsem slyšela, viděla! Miluješ jí, více než mě, záleží ti na ní více, než na mně! Za to mi draze zaplatí! Sapfó, já neodejdu! Miluji tě, Sapfó!"

"Já jsem tě milovala dávno, Atthido.
Ty ses mi zdála dívkou prostou půvabu,
když bylas malá; láska přišla však:
jak severáku van, jenž duby zachvěje,
Já milovala dávno krásnou duši tvou
i zpěv, jenž melodicky splývaje s tvých rtů
se mísil do úderů mého barbita;
že jsi však tolik krásná, netušila jsem!
Mne zamrazilo v prsou při tom pohledu,
žár pod koží se rozlil, potem zkalenou,
jenž v chladných kapkách po těle se rozběhl,
mne závrať pojala, zrak nemohl zřít nic
a s jazyka, jenž zlomen v ústech klopýtal,
ni slovo nesplynulo na užaslé rty…To byla krásná noc, má sladká Atthido, když srpek Selénin se k lesům naklonil,
jak milence by hledal v sluji spícího,
a potom v dálce zašel, na svět padl stín
,
nebe pokrylo se celé hvězdami …"
(Překlad: F. Stiebitz)

Atthida vyběhla z pokoje a ještě téže noci, zahalená černou kápí podstrčila do Arghénina lože dva jedovaté hady.
Její tělo ráno našli mrtvé a studené, na krku otisk hadích zubů.
"Teď mne zase budeš milovat!
Sapfó!
Zvítězila jsem a ona prohrála,
chceš přeci tu silnější
a živější!"

Básnila se smíchem Atthida před Sapfóinými dveřmi.

"Tak otevři mi přece,
cožpak se bojíš?
Sapfó,
vždyť tě miluji!"

Konečně se dočkala. Sapfó v ruce svírala dvě číše vína. Jednu podala Atthidě. "Připijme spolu na zdraví Arghénino a na tvojí šťastnou svatbu. Dnes ztrácím dvě milované dívky najednou," řekla Sapfó zarmouceně.
"Ne!" Vykřikla Atthida a vyběhla ven z paláce, proběhla zahrady a doběhla až k okraji útesu, kde vespodu burácelo moře. "Raději smrt než žít bez tebe Sapfó!" Vykřikla a skočila dolů.




Tereza Matoušová
Zdroj básní: Modlitba k Afroditě - cesky-jazyk.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdybych vydala knihu, koupil/a by jsi si ji?

Ano
Spíše ano
Spíše ne
Ne
Ještě nevím

Komentáře

1 Nikolas Nikolas | E-mail | Web | 13. února 2011 v 15:03 | Reagovat

Nádhera :) Nic podobného jsem ještě nečetla, jdu se podívat na první část :)

2 Terka Terka | Web | 13. února 2011 v 15:15 | Reagovat

[1]: Děkuji, to mám radost. :-)

3 Riwelleth Riwelleth | Web | 19. dubna 2013 v 19:08 | Reagovat

Teda, krásně píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014