Co je tam, kde končí Vesmír?

11. listopadu 2010 v 17:27 | Terka |  Články o světě kolem nás,...
VAROVÁNÍ: To, co si zde přečtete se může vymykat veškerým vědeckým tvrzením i výpočtům, neshoduje se to většinou s žádným fyzikálním pravidlem a pokud ano, tak jen okrajově. Článek je prací mysli, mnoha hodin ztracených přemýšlením o ničem. Tento článek se vymyká jakýmkoliv fyzikálním i jakýmkoliv jiným vědeckým pravidlům a výpočtům, nebere ohledy na žádné tvrzení a všechna nedokázaná tvrzení automaticky ruší a přepracovává, může vyvracet skutečnost i veškeré výpočty a tvrzení...
   Kdysi jsem napsala článek s názvem nicota. Je to téma, kterým se neustále zabývám, snažím se představit si, jak to vypadá na konci Vesmíru, snažím se představit si, jak může samotná nicota vypadat. Přemýšlíma  uvažuji, ale pokaždé, když mi hlava začne konečně pracovat, tak se ztratím...

   Ale pokaždé, když mi hlava začne konečně pracovat, tak se ztratím v myšlenkách. Začíná to asi tak, že se zkrátka pořádně zamyslím, vytvořím si představu vesmíru, jeho konce a potom se dostanu do toho, co je za ním. A právě tam všechno mé přemýšlení končí. Snažím se představit si nicotu, místo toho se mi zatočí hlava a já se vzpamatuji. Nic. Je právě tohle to nepředstavitelo? To něco, co přesahuje lidské myšlení, co zkrátka člověku nejde do hlavy i kdyby se o to pokoušel celý život a klidně i v záhrobí? (já nevím zda záhrobí existuje.) Ovšem, než začnu popisovat vesmír uprostřed prázdnoty, zeptám se ještě na něco:
   Zajímalo by mne, co je to všechno kolem nás. Proč vznikl člověk, proč se všechno vyvinulo tak, jak to je, proč si něco namlouváme a proč něco hledáme? Proč v našich představách utkvěly představy jen v nějaké podobě a ne v jiné? Proč pátráme po nesmyslném? Třeba máme odpověď před očima.
Zajímalo by mne, proč jsou na planetě Zemi stromy, proč člověk přežije jen díky atmosféře, proč, proč, proč? Nechci to teď rozebírat, to patří jinam (jiný článek). Proč si lidé možná již několik staletí namlouvají, že v okolním vesmíru je život? Proč si myslíme, že to něco, co nazýváme mimozemšťany existuje a proč hledáme jen planety podobné té naší, proč by měla být šance, že budou živí tvorové jen na nich? Lidé si myslí, že všechno může přežít jen díky vodě, díky kyslíku, díky teplu, nikdo však neví, jak mohou být přizpůsobeny organismy životu na jiných planetách, co my víme? Proč by na studenějších planetách nemohli žít organismy hluboko pod zemí, blíže k teplému jádru? Proč si myslíme, že na naší planetu přiletí mimozemšťané v lodi podobné talíři? Jen proto, že někdo něco takového viděl? My sami létáme v raketách poněkud jiného tvaru, nechápu tedy, proč by mimozemská raketa nemohla mít též jiný tvar. 
   Zajímalo by mě, proč právě naší planetě říkáme Země, proč hlíně říkáme zemina, proč říkáme kamenům kameny, proč říkáme stromům stromy, atd... Copak my víme, jak se to ve skutečnosti jmenuje? Je to jen lidské pojmenování, takhle tomu říkáme my, co je to ve skutečnosti nevíme. Nebo snad v sobě mají stromy zašifrovaný nápis: Říkejte mi strom?
   Avšak právě tento takzvaný strom je nyní důležitou součástí mých myšlenek o nicotě (konečně se k ní dostávám).
   Odsunu nyní tedy všechny předchozí myšlenky, ke kterým se budu vracet postupně v dalších a dalších články, což je ale budoucnost, doufám, že blízká, tu dalekou si nějak neumím představit. Náhoda, že? Opět se vracím k nepředstavitelnu a představitelnu.
   Nuže dobrá, lidé pořád něco k něčemu přiřazují a připodobňují a tak to nyní také udělám. Představte si dlouhé, velké pole plné hnědé hlíny. Není zoraná, není opečovávaná, je suchá ale ne vyprahlá, vítr tady nefouká, nikde ani živáčka, nikde není kamínek, nikde není jediný strom. Jakoby tady bylo nic. Jdete dlouho a dlouho po poli, než konečně narazíte na strom. Jeden jediný, vysoký, rozvětvený strom s mohutným kmenem. Až tam, kam dosahají jeho kořeny a větve, až tam sahají hranice světa toho stromu (jsou 3D). Nyní to převedu do poněkud větších rozměrů: Ten strom je Vesmír, to pole kolem něj je nicota. Tam kde je hranice našeho Vesmíru, tam, kde končí, tam začíná něco nového. Buďto nic nebo něco.
   V případě, že je tam něco, mohl by to být jiný ,,vesmír", který je v tom případě ovšem tím naším tak nějak utlačován a zmenšován, když vědci tvrdí, že se náš vesmír neustále rozrůstá. Tak by mě zajímalo, kam se ty hranice vesmíru posouvají. V případě, že tam žádný vesmír není a je tam pouho pouhé nic, zkrátka prázdno, náš vesmír zřejmě nemá moc možností, kam se může dál rozšiřovat. Ovšem nyní pozor. Vytvořila jsem si novou představu, pokud vezmete velkou sklenici a hodíte do ní pár zrken mouky, potom z ní vysajete všechen kyslík a budete tvrdit, že v ní je právě teď nic, nemáte pravdu. Z těch několika zrníček tam mohlo byť jen jedno jediné zůstat, ale už je to něco. Je to něco uprostřed nicoty a prázdnoty. Ve svých úvahách jsem usoudila, že nic musí být naprosto prázdné a nesmí tam být opravdu nic. (Začínám se zamotávat. Nic, není, nikde, ...)
   Uprostřed obřího vesmíru si tedy jen tak klidně ,,visí" náš vesmír, z toho nic již je něco.
   Tvrdím tedy, že náš vesmír možná není uprostřed nicoty. Nicota může být jen lidský výmysl, já ovšem netvrdím, že neexistuje, někde by mohla být, kdo ví. Tvrdím, že náš vesmír je v mnohem větším, dokonce nekonečném prostoru, dokonce si troufám říct, že samotný náš vesmír by mohl být nekonečný. (Vědci a jejich výpočty a dalekohledy mají však jiný názor.)
A co si myslíte Vy o prostoru za hranicí Vesmíru?

Tereza Mat.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 obi-wan obi-wan | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 18:17 | Reagovat

Jelikož mě astronomie zajímá, rád bych doplnil tvůj článek několika názory. Z vědeckých poznatků a lidského uvažování vzniká filosofie, neber to prosím že bych tě chtěl nějak opravovat ale chci napsat svůj názor na téma hranice vesmíru. Můj komentář bude více "vědecký".

Vesmír je to, co nás obklopuje, nazvali jsme si tu ohromnou masu hmoty, ze které vše vzniká a do které se vše zaniklé vrací. Ale z čeho vlastně vesmír vznikl, jak to vypadalo předtím a co je kolem vesmíru, to je nad naše chápání. Nedokážeme pochopit ani vesmír samotný, natož pak jeho hranice a to zdánlivé nekonečno, které by se mělo nacházet za ním.

Vědci se vytasili s teorií, že vesmír vznikl nahromaděním hmoty a anti-hmoty ve vakuu, tedy v prázdnotě. Z těchto základních kamenů poté vznikl vesmír jako takový.

Zároveň ovšem podle této teorie dosahuje vesmír neuvěřitelných rozměrů. Samozřejmě, že rozměry samotné planety jsou pro nás naprosto nepředstavitelné, protože jsme příliš malí a bezvýznamní.

Aby si to každý dokázal představit, tak onu velikost vesmíru zkusím připodobnit k tomuto:
Námi pozorovaná část vesmíru je malá, vidíme pouze několik milionů galaxií ve vzdálenosti zhruba 180 miliard světelných let. Takže dokážeme dohlédnout nějakých těch 180 - 250 miliard světelných let na všechny strany, tato část vesmíru se nazývá pozorovaný vesmír. Ovšem poměr celého vesmíru a pozorovaného vesmíru je jako poměr pozorovaného vesmíru a atomu. Vesmír je tak ohromný, že jej lidé nejspíš nikdy nepochopí. Pro fyziky tu mám i číslo, celý vesmír je zhruba 10 000 000 000 000 000 000 000 000 x větší než ten doposud známý.

Lidé tedy žijí jako hmyz, naprosto odříznuti od velkých událostí, které ovlivňují vesmír. A co je za ním? To se nikdy nedozvíme... žijeme příliš krátce...

Celý tento komentář je napsán podle teorie o vzniku částic hmoty a anti-hmoty založenou na teorii relativity.

Tak toť můj názor na vesmír... rád bych psal dál, ale komentář už je i tak dost dlouhý...

2 Terka Terka | Web | 11. listopadu 2010 v 19:02 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, jsem ráda, že jsi mi takto napsal a ani by mi nevadilo, kdyby byl delší. :-)

3 pavel pavel | Web | 11. listopadu 2010 v 19:16 | Reagovat

to je docela dobrá představa, že visíme jen tak v ničem :-D

4 bára bára | 29. prosince 2010 v 11:48 | Reagovat

vesmír je vážně ohromný a bude větší a větší protože se rychleji rozpíná a naše galaxie pak bude v obrovském prostoru "sama"... vědci si mysleli, že se vesmír rozpíná pomalu,ale zmýlili se.
Nikdo vlastně neví, jak je vesmír starý a kdy zanikne, ale vědí že ta obrovská ledová nicota zanikne ledem.
A jak zanikne naše sluneční soustava, toho je celkem dost.Může nás pohltit černá díra, nečekaná "návštěva" asteroidů gigantických rozmětů, nebo náš žlutý trpaslík (Slunce) může také samozřejmě zničit naši Zemi, celou Sluneční soustavu...
Vím že jsem asi hodně vybočila od tématu,ale mě vesmír take velmi zajímá a toto je fakt (zánik sluneční soustavi i celého vesmíru).....

5 harbinger harbinger | 13. července 2011 v 18:37 | Reagovat

dobrá představa, ale bohužel pro několik tisíc příštích generací otázka na kterou nebudou znát odpověď...říkám si zda to není prostě záměr něčeho většího(opravdu nemyslím boha), ze ke ten vesmír tak velký...možná ze ani za 5 miliard let nebude lidstvo na tom lépe...260 miliard galaxií každá o 260 miliardách hvězd- a to ke námi pozorovaný vesmír...je velice nepravděpodobné, ze o tom budeme o moc více vědět i za ten čas....a to nemluvím o dalších civilizacích...každopádně dobrý článek(odkdy holka myslí o vesmíru a jeho nekonečnosti?)

6 Tom Tom | E-mail | 10. června 2014 v 16:23 | Reagovat

Ten článek je dobrej myslím si že si nedokážu přečtavit nic ale co myslíte vy napište do e-mailu TOM ;-)

7 Tom Tom | E-mail | 10. června 2014 v 16:27 | Reagovat

Myslímsi že nic si přečtavit nemůžu a vy napište do e-mailu TOM :-)

8 Romano Romano | E-mail | 13. září 2014 v 11:12 | Reagovat

Ahoj Terko,
četl a jsem různé teorie,ale v podstatě nám na základní otázku vzniku všeho nedávají žádnou odpověd. Máš pravdu, že největší problém je s tím nic.Mě se to jeví tak, že jsou jen 2 možnosti.
Bud by bylo to pravé nefalšované nic,pak bychom si tu my nepsali nebo je vždy něco a logicky to nic neexistuje nikde. Podle mne nevznikl vesmír z ničeho, ale z něčeho. Co to něco bylo samozřejmě nevím, ale muselo to něco být.Nemůže něco vzniknout z ničeho už jen proto, že věřím ( vždy musí být nějaký axiom ), že nic nikde není k mání.Důkazem je pak naše existence.
Osobně si vznik vesmíru představuji podobně jako když se dívám na film.
V něm je všechno,tedy lidé, zvířata,rostliny,svět.Je to něco, ale není to hmotné.Najednou to všechno bůhví proč získá další vlastnost a zhmotní se to.Takhle podle mne vznikl náš vesmír.
Z něčeho nehmotného,z něčeho čemu chyběla vlastnost hmotnosti, ale z něčeho.

9 Adam Adam | E-mail | 10. února 2015 v 23:52 | Reagovat

Ale z čeho vlastně vesmír vznikl?                               Začínám a končím tím že možná něco tuším.Cesta k pochopení možná vede úplně jinudy.Když odpovím,stačí jen pár slov a co dál..A má to velký problém nebo nic.m

10 Petronil Petronil | 19. října 2015 v 14:56 | Reagovat

Ahoj.A co když je to tak, že je pořád "něco". Dá se to přirovnat třeba ke knize. Pomalu přicházíme na to, z čeho je vazba. V budoucnu snad začnem chápat že má i listy. A tušíme, že má obsah. Pak se můžeme zabývat dějovými linkami, ilustracemi atd. Celou tu dobu  má i autora.  Vše je pro nás a vše je myšlenka, tedy slovo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Ještě je tady Archiv článků. Tak proč odcházet? ;-)


Copyright text a foto Tereza Matoušová (C) 2007 - 2014